K čemu doopravdy slouží emoce? Naučte se emocím rozumět a pracovat s nimi

V české společnosti se o emocích moc nemluví, a když už, tak spíš ve stylu, že emoce by se neměly projevovat, ale potlačovat. To je bohužel základem mnoha problémů, jak nás jako jednotlivců, tak celé společnosti. V tomto článku se podíváme na to, k čemu emoce doopravdy slouží a jak jim rozumět.

Základní druhy emocí

Výčet základních druhů emocí se liší podle zdroje/autora, ze kterého vychází. Obecně se ale většina zdrojů shoduje na tom, že mezi základní emoce patří:

• radost/štěstí,

• hněv,

• strach,

• smutek.

Kromě těchto základních emocí pak existují i další emoce (nenávist, žárlivost, stud, pocit viny, pocit nudy, odpor, panický strach a další), které kombinují více základních emocí, či které jsou různými odstíny základních emocí.

Často se ve společnosti setkáme s tím, že se emoce dělí na "dobré" a "špatné", či "pozitivní" a "negativní". Jak si ale povíme níže, žádná z emocí není ani pozitivní, ani negativní.

Emoce jsou pouze ukazatel toho, že se okolo nás nebo uvnitř nás děje něco, o čem bychom měli vědět. Negativním či pozitivním (přínosným či škodlivým) se může stát pouze naše reakce na emoce, ne emoce samotná.

K čemu tedy slouží emoce?

Nejjednodušeji si lze emoce představit jako kontrolky v autě. Když se nějaká kontrolka rozsvítí nebo rozezní, upozorňuje Vás na něco důležitého. Neznamená to ale, že hned musíte všeho nechat a věnovat se té kontrolce či tomu, co Vám říká.

Strach nás upozorňuje na nebezpečí

Představte si, že couváte a snažíte se zaparkovat. Jakmile se dostatečně přiblížíte k autu za Vámi, začne pípat parkovací asistent. Upozorňuje Vás na to, že je v blízkosti auto, do kterého byste mohli narazit. Neznamená to ale, že musíte ihned šlápnout na brzdu a zastavit. Jen byste si měli dát pozor a nezacouvat moc daleko.

Stejným způsobem funguje strach - upozorňuje nás na nějaké reálné nebo domnělé nebezpečí. Reálným nebezpečím může být třeba rozzuřený pes, který se před Vámi najednou objeví. Domnělé nebezpečí může být třeba strach z mluvení na veřejnosti. Reálně Vám nehrozí žádné ohrožení života, nicméně mozek si to tak může vyhodnotit a vy pak cítíte strach (to už je ale trochu komplikovanější téma, protože tady už se mísí několik emocí, případně traumat dohromady).

Stejně jako u parkovacího asistenta v autě strach neznamená, že musíte hned nechat toho, co jste dělali a zastavit se. Je ale třeba si uvědomit, že strach cítíme a ideálně i před čím se nás snaží varovat. Jakmile toto uděláme, můžeme se pak rozhodnout, jestli je nebezpečí jen malé a chceme dál pokračovat (třeba jako, když se parkovací asistent rozezní poprvé), nebo zda je nebezpečí natolik zásadní, že na něj chceme zareagovat (třeba jako, když nás parkovací asistent varuje, že další auto už je jen centimetry daleko).

Emoce vs nálada

Emoce mají být ze své podstaty krátkodobé, protože nás upozorňují na nějakou aktuální situaci. Pokud emoci správně pochopíme a zpracujeme, upozorní nás na to, na co měla a pak zase zmizí.

Pokud ale emoci nepochopíme a/či nezpracujeme, bude se vracet do té doby, než to uděláme. Takto bohužel vzniká mnoho traumat a dlouhodobých pocitů a nálad.

Emoce jsou vždy reálné, protože nás upozorňují na to, co se děje okolo nás nebo v nás. Záleží jen na tom, jestli jsme ochotní si danou emoci přiznat a zkoumat ji, a jak na ni případně zareagujeme.

Jak se naučit pracovat s emocemi obecně, naleznete ve článku Jak se naučit pracovat se svými emocemi. Jak pracovat s jednotlivými emocemi zase v těchto článcích: